Pro rodiče často ožehavé téma, na něž existuje nespočet názorů, návodů a které je pro mnohé nejvíce aktuální zhruba v tuto roční dobu.
Na titulní otázku však není tak jednoduché odpovědět, resp. jedna jasná a nepochybně platná odpověď se nabízí: univerzální návod neexistuje a každé dítě vyžaduje jiný přístup k věci. Příliš vás to nepotěšilo? Možná jste to ale tak trochu čekali, jelikož už jste zjistili, že žádný obecně platný návod na rodičovství neexistuje a člověk se musí vždy nacítit na své dítě a jeho potřeby a podle nich jednat.
Na internetu můžete najít mnoho článků s titulky “5/10/72 tipů jak zaručeně odplenkovat dítě”, nicméně o efektu takových rad se můžete dočíst v nejedné diskuzi zmatených maminek, které navíc mohou mít často pocity selhání z toho, že se jim to odplenkovávání s jejich dítkem nějak nedaří.
Zkusíme vám tedy níže předložit tři tak trochu jiné “tipy”, které by mohly být k užitku co nejširší skupině rodičů, přestože vás možná překvapí...
"Na titulní otázku však není tak jednoduché odpovědět: univerzální návod neexistuje a každé dítě vyžaduje jiný přístup..."
U kojenců je normální, že čůrají do plínky. Nebo ne?
Na úvod si povíme něco málo o schopnosti kojenců regulovat své vyměšování. Mnozí z vás už jistě slyšeli o takzvané “bezplenkové metodě”. Možná jste se toho názvu zalekli a zavrhli tento koncept jako něco složitého či nesmyslného, co zavání počůranou sedačkou, hovínkem na koberci a hlavně spoustou práce navíc. Název však může být zavádějící - troufám si říct, že většina rodičů razící tuto cestu dokonce (alespoň občas) plenky používá. Jde v ní totiž hlavně o komunikaci s miminkem. Proto celý název této metody zní “bezplenková KOMUNIKAČNÍ metoda” a její podstatou je naladit se na dítě a odhadnout moment, kdy potřebuje vyměšovat.
Postupně rodič vypozoruje určité signály, které vykonání potřeby předcházejí a dítě si zvykne na to, že si “nenadělává do hnízda” a spokojeně vyměšuje do nočníku či do jiné k tomu určené nádoby. A ačkoliv vás to může překvapit - děti jsou toho schopné již od narození.
Drtivá většina rodičů však dnes tyto přirozené potřeby dítěte ignoruje a ono si tak postupně navykne na vyměšování do plen. A zde nastává první “problém” - tento návyk je paradoxně třeba zase odnaučovat.
Bezplenkové metodě se v budoucnu chystáme věnovat samostatný článek v blogu, ale naším prvním tipem tedy je: dopřejte alespoň občas a ideálně co nejdříve dítěti možnost vykonávat potřebu mimo plenu.
Můžete jej například svléknout a dát pod něj mističku ihned po probuzení či po krmení a možná budete sami překvapeni, jak často a s jakou radostí této možnosti dítě využije. Podpoříte tak jeho přirozenou tendenci zůstávat v čistotě a zvýšíte pravděpodobnost, že se na ni při “odplenkovávání” dříve rozpomene.
Nočník jako nepřítel č. 1
Druhý tip vás možná potěší ještě méně, zejména pokud jste si stanovili nějaký “limit”, do kdy má dítě “nárok” plenky nosit. Pokud totiž získá návyk vyměšovat do plínky, nejde jednoznačně říct, kdy je “přirozené” s ním přestat, protože z podstaty věci je již tento návyk nepřirozený, přestože je v západní společnosti tak samozřejmý.
Kdy by s ním tedy dítě mělo přestat? Až “pochopí”, že může čůrat na nočník? Mnohé maminky potvrdí, že to jejich dítě evidentně pochopilo velice brzy a dokonce mohlo být zpočátku z nočníku nadšené, jenže po chvíli jakoby je omrzel a čůralo vesele dál do plínky.
Dětem do hlavy nevidíme, ale dá se předpokládat, že pro ně neustálé pochodování na záchod a zpět může být nudné nebo dokonce otravné, především když jsou zrovna zabrané do nějaké zajímavější činnosti, což je, přiznejme si, v porovnání s trůněním na míse téměř každá :-).
Můžeme se jim potom divit, že vzdorují a raději zůstávají u modelu “budu to odkládat do plínky a maminka to jednou za čas za mě vyřeší”?
Přidá-li se k tomu nátlak a vyjadřování rozhořčení z toho, když dítě neplní naše očekávání v tempu odplenkování a neustálé dotazy typu: “nepotřebuješ čůrat?”, “půjdeme udělat bobek”? nebo v horším případě: “jestli to pustíš zase do plíny, tak uvidíš!”, celá záležitost ohledně vyměšování se dítěti akorát zprotiví a může se cítit frustrované z toho, že nemá právo ani rozhodovat si o vlastním kálení.
A ruku na srdce - v součtu se všemi dalšími zákazy a omezeními, kterým dítě za den čelí, je zřejmé, že tohle už si často nechce nechat líbit. Druhé doporučení tedy zní: komunikujte s dítětem, proberte a ukažte mu možnost vykonávat potřebu na nočník a tempo a definitivní rozhodnutí o odložení plenky nechte na něm. Tak toho ve výsledku totiž můžete dosáhnout podstatně dříve a pohodlněji, než vynucováním.
“Ty už jsi v tomhle věku dávno pleny nenosila!”
Třetí a poslední tip pro vás je jednoduchý - z nezdaru si nic nedělejte a neposlouchejte narážky vašeho okolí (v čemž umí být zejména babičky a tchýně naprostými přebornicemi) typu: “to moje děti už byly v tomhle věku dávno bez plen”, “jenom ho rozmazluješ a on toho využívá” a podobně.
Stejně jako “sto lidí - sto chutí”, totiž platí: “sto dětí - sto různých příčin, proč se jim nechce na nočník” a proto se zkuste raději zaměřovat na důvod jejich vzdoru a tím případně pracovat, než na to, jaká očekávání na vás klade okolí a co podle společnosti je a není správné. Dříve nebo později se dítě plen zbaví - nebo už jste někdy viděli dospělého (zdravého) člověka, který před toaletou upřednostňuje pleny? :-)
Nestresujte se a užívejte si své děťátko v jeho jedinečnosti, pokud ho totiž budete dostatečně vnímat, jistě najdete řešení na veškeré výzvy sami, bez “odborných” rad a návodů.
0 komentář
Diskuze
Máte zkušenosti, o které byste se rádi podělili? Využijte této diskuze.
Pro využití diskuze se .